Gatestone Institute v USA (Islamic Sharia Law Proliferates in Germany z 8.9.2011) - Rozšíření islámského práva šaría je v Německu mnohem větší, než se dříve myslelo a německé úřady a autority jsou "bezmocné" v tom cokoli dělat - tvrdí kniha o muslimském systému stínového soudnictví v Německu. 236-stránková kniha s názvem Nezákonní soudci: Islámská paralelní spravedlnost ohrožuje náš ústavní stát, jejímž autorem je Joachim Wagner, německý právní expert a bývalý investigativní novinář pro německou veřejnoprávní televizi ARD, který tvrdí, že islámské šaría soudy nyní fungují ve všech velkých německých městech.
Wágner tvrdí, že tento "systém paralelní spravedlnosti" podkopává právní stát v Německu, protože muslimští imámští arbitři urovnávají kriminální případy mimosoudní cestou, bez zapojení německých státních zástupců a advokátů, předtím než se mohou dané případy přednést před německým soudem. Podle Wagnera dosažené usnesení muslimskými mediátory často znamená, že se pachatelé vyhnou trestům dlouhého odnětí svobody, zatímco oběti dostávají vysoké částky jako odškodnění nebo se jim odpouští dluhy, v souladu s právem šaría. Na oplátku jsou povinni zajistit, aby jejich svědectví u soudu nevedlo k vynesení rozsudku.
Německá policie provádí vyšetřování případů, které zahrnují závažné trestné činy. Ale paralelně k tomu, speciální muslimští rozhodci, také známí jako "míroví soudci", jsou dotčenými rodinami pověřeni zprostředkovat a dosáhnout mimosoudního vyrovnání. V rozhovoru pro německé vysílání Deutsche Welle, Wagner řekl, že politická korektnost v Německu k problému přispívá: "Studoval jsem 16 případů nedávné místní trestné činnosti spojených muslimskými občany. Téměř 90% všech případů, kdy byli zapojeni muslimští rozhodci, byli pachatelé německými soudy osvobozeni nebo se řízení zcela zastavila pro nedostatek důkazů. Je to alarmující zjištění a vrhá to špatné světlo na naše soudy."
Ve skutečnosti se němečtí soudci často odkazují na právo šaría. Například Spolkový sociální soud v Kasselu nedávno podpořil požadavek druhé manželky na sdílení plateb z podílu důchodových dávek jejího mrtvého manžela, které jeho první manželka chtěla všechny pro sebe. Soudce rozhodl, že by jeho důchod měly sdílet. V jiném případě správní odvolací soud v Koblenci udělelil druhé manželce Íráčana žijícího v Německu, právo na pobyt v zemi. Byla za něj vdaná a žila v Německu už 5 let a soud rozhodl, že by nebylo spravedlivé, aby ji poslal do Iráku samotnou. Soudce v Kolíně nad Rýnem rozhodl, že Íránec by měl zaplatit své ženě věno 600 zlatých mincí po jejich rozvodu - s odkazem na šaríu, kterou se řídí v Íránu. Soud v Düsseldorfu přišel s obdobným verdiktem a přinutil tureckého muže zaplatit 30 tisíc EUR věna jeho bývalé snaše.
V březnu 2007, soudkyně Christa Datz-Winter, soudkyně Frankfurtského soudu pro rodinu citovala islámský Korán v případu rozvodu 26-leté německé ženy marockého původu, která se bála svého násilného marockého manžela, muže, který jí měl stále vyhrožovat, přestože mu bylo německými úřady nařízeno zůstat mimo její blízkost. Bil svoji manželku a vyhrožoval, že ji zabije. Soudkyně Datz-Winter odmítla povolit rozvod a argumentovala, že žena, která si bere muslima, by měla vědět, do čeho se pouští. Ve svém rozhodnutí, soudkyně citovala súru 4, verš 34 koránu. Napsala, že korán obsahuje "jak právo manžela využívat tělesných trestů neposlušné manželce, tak nadřazené postavení manžela nad manželkou." V únoru 2011, německý spolkový soud pracovního práva rozhodl, že muslimský zaměstnanec supermarketu může odmítnout pracovat s alkoholem z náboženských důvodů. Případ se týkal muslimského muže, který byl zaměstnán v supermarketu v severoněmeckém městě Kiel. Odmítl naskládat alkoholické nápoje do polic a odvolával se na své náboženství, které mu zakazuje jakýkoli kontakt s alkoholem a na základě čehož byl v březnu 2008 propuštěn.
V rozhovoru pro německý magazín Der Spiegel popsal Wagner islámský systém stínové spravedlnosti v Německu jako "velmi cizí a pro německé právníky v prvé řadě zcela nepochopitelný. Mající svá vlastní pravidla. Islámští rozhodci se nezajímají o důkazy, když se vynáší rozsudek a na rozdíl od německého trestního práva nehraje otázka, kdo je na vinen moc roli." Když se Der Spiegel zeptal, proč by to nemělo být pro obě strany dobré se pokusit vyřešit spor jen mezi sebou, Wagner odpověděl: "Problém začíná, když si rozhodci vynucují soudní systém mimo rámec a to zejména v případech trestných činů, narušující státní monopol na násilí. Islámské řešení konfliktů, podle mé zkušenosti, je často dosahováno prostřednictvím násilí a hrozeb. Je to často mocenský diktát ze strany silnější rodiny."
Wagnerova zjištění široce potvrzuje zpráva zveřejněná německým ministerstvem vnitra v roce 2009, která varovala, že islámské skupiny v Německu chtějí žít podle práva šaría. Wagnerova kniha přichází v době, kdy se Německo vnořuje do vášnivé celostátní debaty o muslimské imigraci. Debata byla zahájena v srpnu 2010 po vydání bestselleru s názvem Německo skoncuje samo se sebou, který otevřel německé dlouholeté tabu o diskusi o dopadech muslimské imigrace. Napsaný Thilo Sarrazinem, proslulým německým bankéřem, který je také dlouholetým členem středolevicové SPD a který má již 20. dotisk. Při posledním sčítání, bylo již prodáno více než 1,5 milionu kopií a to z něj dělá jeden z nejrozšířenějších čtených titulů v Německu od druhé světové války. Sarrazinova kniha rezonovala vlivem obrovského množstvím obyčejných Němců, kteří jsou stále více znepokojeni společenskými změnami, které mění a transformují Německo, z velké části kvůli přítomnosti milionů neintegrovaných muslimů v zemi.
Německý prezident Christian Wulff se pokusil zchladit žhavost tématu rozdmýchaného Sarrazinem a při úvodním projevu u příležitosti 20. výročí znovusjednocení Německa dne 3. října 2010 prohlásil, že "islám patří do Německa", protože v něm nyní žije čtyři miliony muslimů. Německo má druhou největší islámskou populaci v západní Evropě po Francii, s Turky jako svojí největší menšinou. Průzkumy veřejného mínění však ukazují širokou veřejnou podporu tvrzení Sarrazina, že mnoho muslimských přistěhovalců se odstřilo od Německa, nemluví německy a nesdílejí německý, evropský nebo západní pohled na svět. Podle průzkumu, který masově provedl Bild am Sonntag, 89% dotázaných říká, že argumenty Sarrazina jsou přesvědčivé. "Pro ně je Sarrazin někdo, kdo konečně říká to, co si mnozí myslí", tvrdí předvolební průzkum.
Friedrich Ebert Foundation, think tank spojený se středolevicovou SPD, nedávno zveřejnil průzkum, který zjistil, že mnoho Němců věří, že je jejich země "přebírána" muslimskými imigranty. Bylo také zjištěno, že tyto názory nejsou izolované v extrémním spektru německé společnosti, ale do značné míry i v jejím "středu." Průzkum veřejného mínění Vnímání a přijímání náboženské rozmanitosti provedený katedrou sociologie na univerzitě v Münsteru, ve spolupráci s prestižním společností TNS Emnid pro politické předvolební průzkumy, ukazuje, že pouze 34% západních Němců a 26% východních Němců má pozitivní pohled na muslimy. Méně než 5% Němců si myslí, že islám je tolerantní náboženství a pouze 30% uvedlo, že schvalují budování mešit. Počet Němců, kteří schvalují stavby minaretů nebo zavedení muslimských svátků je ještě nižší. Méně než 10% západních Němců a 5% východních Němců říká, že islám je mírumilovným náboženstvím. Více než 40% Němců věří, že praktikování islámu by mělo být rázně omezeno. Pouze 20% Němců věří, že islám je vhodný pro západní svět a více než 80% Němců souhlasí s tvrzením, "že muslimové se musí přizpůsobit naší kultuře."
Stejně jako se mění politický vítr, mění se i němečtí politici. Poté, co se zpočátku německá kancléřka Angela Merkelová distancovala od názorů Sarrazina nedávno řekla, že: Kořeny Německa jsou židovsko-křesťanské. A také řekla: "Teď máme očividně muslimy v Německu. Ale co je důležité ve vztahu k islámu je, že hodnoty reprezentované islámem musí být v souladu s naší ústavou. Co zde platí je ústava, ne právo šaría..."
Ale šíření a rozrůstání práva šaría v Německu naznačuje, že se Merkelová mýlí: Právo šaría nyní v Německu platí.
Čtěte na podobné téma:
Představení "Gatestone Institute" v USA a 10 jeho analýz o islámu
